Pro žadatele

Vážení,
ráda bych Vám několika slovy vysvětlila, proč je pomoc rodinám od dobročinného spolku Piškůtek důležitá i za hranice kraje Vysočina, respektive po celé České republice. Jsem maminka z Říčan. Mám 9‑ti letého syna. Se synem jsem od jeho 17 měsíců zůstala sama. Již tehdy otec neplatil téměř žádné výživné, byla jsem na mateřské dovolené. Chodila jsem na různé brigády, abych si přivydělala k rodičovskému příspěvku. Tehdy jsem bydlela pod společnou střechou s matkou. Nemusela jsem přispívat na nájem. Avšak počítala jsem každou korunu a byla jsem denně ve stresu, zda finančně vyjdu, tak abych mohla synovi koupit pleny a jiné potřebné věci pro miminko. Měla jsem štěstí, protože mi pomáhala rodina. Nikdy jsem nevyužila žádných sociálních dávek od státu. Situace se zlepšila, až když jsem nastoupila do práce.
Po několika letech jsem začala nový vztah. S tehdejším přítelem jsme se nastěhovali společně do podnájmu, jehož výše činí 22 000 měsíčně. Vztah se nám po třech letech rozpadl a já se synem zůstala opět sama. Stalo se to v létě tohoto roku. Od té doby jsem zase opět samoživitelka. Finančně to bylo těžké období, protože jsme s přítelem za dobu soužití měli společné věci. Některé věci si odnesl a já tak byla nucena koupit si např. pračku, mikrovlnku, vysavač a jiné. Avšak vrátit se se synem bydlet k matce, by pro mě znamenalo obrovskou prohru. A sice to, že se nedokážu postavit na vlastní nohy a zvládnout výzvy života sama. Rozhodla jsem se tedy v podnájmu se synem sama zůstat. Hledala jsem samozřejmě i byty s nižším nájmem, ale Říčany jsou lukrativním městem, a i menší byty byly s vyšším nájmem, než jsem v současné době. Z Říčan odejít nemohu, neboť tu mám babičku, která mi pomáhá s hlídáním syna, např. když je nemocný. Jeho nemocnost s nástupem do školky byla vysoká, a i po nástupu do školy  pokračovala. Pomoc babičky je pro mě velmi důležitá, nemusím si tak brát volno z práce a nepřicházím o další peníze. Jsem učitelka s příjmem kolem 35 000, nájemné činí 22 000. K nájemnému je samozřejmě potřeba přičíst i další měsíční náklady, jako jsou platby obědů ve škole, domácí internet, paušál, životní pojištění, pohonné hmoty, pojištění vozidla, potraviny, drogérie, školní potřeby, výlety a jiné. Měsíčně nám tak z výplaty zbývá cca 5 000 Kč. Výživné stále chodí velmi nepravidelně. Proto se na tyto finanční prostředky nemohu spolehnout.

Abych si finančně vylepšila a měla jistotu, že do další výplaty s penězi vyjdu, rozhodla jsem se poprvé v životě požádat úřad práce o příspěvek na bydlení. Zpracování žádosti o příspěvek trvalo zhruba měsíc, neboť bylo nutné doložit potřebné dokumenty, jejichž vyřízení nějakou dobu trvalo. V té době jsem se stala součástí rodiny Piškůtka. Jakmile se o mé situaci dozvěděl, ihned přispěchal na pomoc s potravinami. Každý týden jsem se mohla těšit na balík plný potravin a drogérie. Den jeho očekávání byl pro mě vždy šťastným dnem. Příspěvek na bydlení mi byl nakonec schválen. Jeho výše činí kolem 2600 Kč. Avšak v té době mi nechodilo žádné výživné. Po třech měsících, když jsme uznala i příjem 8000 Kč na výživném za dobu tří měsíců, mi byl příspěvek na bydlení snížen na 1700 Kč. Nyní opět výživné nechodí, to ale úřad práce nezajímá. Pomoc od státu mi přijde velmi a velmi zdlouhavá a také směšná. Jsem pracující člověk, živím dítě, platím daně státu a když se pak dostanu do situace, kdy potřebuji okamžitou pomoc, nedovolám se. Při výpočtu příspěvku na bydlení se vychází z příjmů a nákladů na bydlení. Ale již se do nákladů nezapočítávají další pravidelné měsíční náklady. Samoživitelé tak na příspěvek nedosáhnou anebo jeho výše činí jen pár stovek. Je jasné, že na pomoc od státu se nelze zcela spolehnout. Přitom matek samoživitelek a otců samoživitelů je po celé Česká republice velmi mnoho. Tito samoživitelé se pak musí spoléhat na sebe nebo na různé dobročinné organizace. Ačkoliv si to spousta lidí, kteří se nedostanou do podobné situace, nemohou uvědomit, v našem státě žije spousta samoživitelů, kteří jsou na pokraji bídy a na hranici toho vše vzdát. Nemají střechu nad hlavou, nemají pro své děti ani základní potraviny, nemohou své děti poslat na výlety pořádané školou, což jejich děti pak vylučuje z kolektivu. Těmto potřebným je potřeba pomáhat. Pomoci jim, aby se mohli vrátit k důstojnému životu. Pro tyto potřebné je tady právě Piškůtek. Spolek, který od začátku svého vzniku bojuje, i když mu jsou házeny klacky pod nohy. Ale bojuje právě pro tyto potřebné rodiny. Pro jejich radost, důstojnost, pro jejich přežití. Tato pomoc by neměla zůstat jen na území Vysočiny, ale měla by pokračovat i nadále po celé České republice. Neboť samoživitelé se nachází na území celého našeho státu.  Proto Vás žádám, pomozte Piškůtku přežít a růst. Chvíli jsem měla tu čest ve spolku Piškůtek pomáhat. Mohu opravdu potvrdit, že tito lidé, který spolek založili, dělají vše ze srdce, z upřímnosti, ne za účelem nějakého výdělku. Spolek vedou za svého volného času, a toho času není rozhodně málo. Nedostávají za svou tvrdou práci žádné odměny. Kradou tak čas své rodině, ale dělají to za účelem toho, že chtějí být poslem dobrých zpráv právě pro rodiny, které se ocitly ve finanční tísni. Všichni mají právo na novou šanci zvednout se a pokračovat. Všichni mají právo na pomocnou ruku, když se zrovna ocitají na úplném dně. Každému se totiž tato situace může v životě přihodit, ačkoliv si to nikdo z nás nepřipouští. Ale když se to opravdu stane, je dobré vědět, že tu je někdo, kdo nám pomůže opět se zvednout.

S úctou